Únor 2013

Sladká melancholie

18. února 2013 v 21:13 | Ardhes |  Ardhes
Nevím proč a nevím jak, ale najednou jsem si vzpomněla na náš blog. Začetla se do našich už čtyřletých výlevů a musela se smát s jakou vervou jsme se pokoušeli napsat horor a poté, protože narovinu horor napsat opravdu neumíme, jsme ho předělali na komediální horor s použitím střeleně komediálních prvků z našeho života, ve kterém jedno z nejoblíbenějších témat byla Jardova prdel (omlouvám se za ten výraz).
Pak jsem se rozhodla přihlásit a kouknout se na to, jak jsme tu aktivní. No, chyba lávky, opravdu už je tahle stránka nenávratně za zenitem, definitivně odešla ze scény, pokud na ní někdy přišla, což je mi líto. Nedá se nic dělat, stalo se.
A pak přišly tabulky návštěvnosti. Leden - nula, prosinec - nula, listopad - nula, říjen - nula. Nikdo? Na další měsíce jsem se nevím proč nedostala, pravděpodobně to bylo příliš fádní i na statistiku. Ale zklamaná rozhodně nejsem, proč také že.
Celý tenhle článek by měl být o zamyšlení, co se u mě od roku 2009 změnilo. Dospěla jsem? Měla bych i dneska koule (jsem holka) na to, abych si založila blog a napsala první kapitolu "hororu"? Byla by ta kapitola stejně o ničem? Bože, vždyť je to jako kdybych nablila na zeď. Dokázala bych se dneska nehádat s lidmi, kterým jsem se prostřednictvím blogů mstila a rádoby intelektuálními články se je snažila zesměšnit? Ne, že by si to někteří nezasloužili, ale něco tak dětinského, tak přehnaně romantického.. (pozn.: ve smyslu snažit se zničit toho kdo není se mnou, ne zapalovat si svíčky v koupelně). I tento článek je rádoby intelektuální, ze škatule se nikdy nedostanu, ale snad si to přiznám. Ale zpátky k otázce - zesměšnila bych je znovu? Popravdě, mám pocit, že asi ano. Byla a je to pravděpodobně moje jediná inspirace o čem psát - drb.
Konec, tečka. Bůh ví, kam bych se dostala. Možná k tomu falešnému a kýčovitému citu, který mě ovládá déle než rok.. Ale to je článek na jindy. A překvapivě - je to drb.