Průvodce Ubungou

2. května 2011 v 17:36 | Tarumipu |  Tarumipu

Průvodce Ubungou


Jen tak si vykračujete po městě, sedíte v práci, uklízíte doma, no prostě je úplně jedno, co právě děláte. Tedy do chvíle, než se nad Vámi objevý zelený paprsek světla a vycucne Vás z povrchu zemského do černé nicoty. Nebojte, marťani to nejsou, na ty je ještě moc brzo- to víte vlhko, teď samí přeháňky v tom se nedá vesmírný koráb řídit. Ale vraťme se k Vašemu problému, vysíte kdesi v černotě. "Co s námi bude???" no, možná se Vám v hlavách, pokud nejsou duté přemílá otázka "Achjo, to už je tenhle tejden po třetí..." či dokonce "K večeři bude svíčková nebo guláš?". Být na Vašem místě, což ale nejsem, dala bych si asi ten guláš.
Tszum, tszum, objevuje se zelené světlo a za toho to hrůzostrašného zvuku Vás plyve ven z černé nicoty a naprosto přesně a nadmíru pohodlně Vás usazuje do židlí. Stalo se Vám tohle a možná si říkáte "Kde to jsem?" nebo "Ale mě už to vážně nebaví." ba dokonce "A dost, zavolám strýci, je u tajné vojenské jednotky a jmenuje se... zzzz zzzz ... a jmenuje se James Bond... zzz..." Ale ani nářek, ani strýc Vám nepomůžou, opatrně se rozhlížíte po místnosti a zjišťujete, že jste ve starém kinosále, ovšem nejste si tím tak jistí. Ach ano, kdyby tady byl Váš strýc určitě by jste to věděli na jisto.
Najednou vzadu místnosti něco zapraskalo... "Né, nezabíjejte mě prosím!!" no asi bych to měla přispůsobit slabším povahám. Po tíchem zapraskání se po místnosti rozlilo slabé světlo a něco se začlo promítat na stěně před Vámi.
Svůj zrak upřete na protější stěnu a vidíte notoricky známe čísla, kterými začíná každý předpotopní film... No asi to zas tak špatný nebude, třeba budou promítat Váš oblíbený kousek... Následovalo další tiché zapraskání a po stěně začli běhat podivné obrazce. Achjo přetrhla se asi páska. "Ksakru, co je to za krám!!! Bože, co si člověk neudělá a nevymyslí sám to prostě nemá!!" vzadu místnosti se rozčiluje nějaká osoba, bohužel nevidíte kdo to je, protože světlo z projektoru zhaslo. Už se nejspíš nudíte nebo Vás k tomu vedlo něco z hůry a nebo jen tak pro zábavu jste začli dělat ksichty směrem právě k oné osobě. "Co se na mě šklébíš, ty růžovej permoníku!?! Si myslíš, že tě nevidim? No, přesně ty co sedíš ve třetí řadě, jo tebe myslim. Jaký pak to nebylo na Vás, sem tě viděla!" soptim a přemejšlim, co ti provedu. Vytáhnu z kapsy svého pláště blok a tužku a poznamenávám si: Ten ve 3. řadě, najít a hodit do reaktoru.
Už vás to pomalu přestává bavit a tak začínáte klábosit mezi sebou a mě nevěnujete žádnou pozornost. Ale dost, to by nešlo! Přilítla jsem na protějsí stranu místnosti, přimo před Vás, aby mě vidělo i individium ve 3. řadě a začneme přednášku. "Echm, dovolte mi ..." můj hlas se ztrácí v šumění davu, co se dá dělat, prásknu do stolu ukazovátkem. Konečně ikdyž skoro v infarktovém stavu mi věnujete pozornost. "Já jsem světoznámá atomová vědkyně Tarumipu von D,... pštt, ticho tam vzadu" žádnej potlesk, jak mi to můžou udělat "a chtěla bych Vás tu přivítak na přednášce o mé zemi jménem Ubunga. Nějaké dotazy?" s nadějí se rozhlížim po sále, už zase ten v tý 3. řadě "No, co chceš vědět růžovej permoníku?" "Smím na záchod?" ostatní se po něm s hrůzou v očích podívali "No jistě, proč se na to vůbec ptáš, je jasný, že NE! Nějaký konstruktivní dotaz?" v 5. řadě se začal někdo zuřivě hlásit a poskakovat, já tady mám 5. řadu?? "No víte, já bych se chtěla zeptat, víte on se ptá můj strýc, a víte jak se jmenuje?- Ne, je to James Bond, no ale to jen tak mimochodem, chci se zeptat existuje vůbec Ubunga?" Tak tohle má bejt výkvět inteligence v tomhle století? Já si jdu chodit mašli. "Existuje, proč bych tu vykládala o nečem co neexistuje? To jsou otázky..."
Za mnou se na zdi začli objevovat úplně obyčejné krajiny, přesněji sibiřské krajiny. "Ubunga je malá zemička uvnitř Ruska, leží mezi Moskvou a Vladivostokem a já jsem její hrdá majitelka." v pobliku bylo slyšet obdivné óoo, akorát v 5. řadě se ozvalo nějaké remcání. "Vládní zřízení neexistuje a přesto je zaveden absolutismus mé osoby... nikdo si zatim nestěžoval. Hlavní město je naprosto překrásné, prolíná se v něm kultura máyů a eskymáků, má dlouhou historii a leží nedaleko Moskvy a Vladivostoku, jo ještě abych nezapoměla, jmenuje se Kcal." dodala jsem s hrdým úsměvem, dokonce jsem si všimla, že to individium ve 3. řadě si dělá poznámky. Potom jsem se ovšem dozvěděla, že sepisoval žalobu za únos. Paranoid jeden, kdo by ho v dnešní době unášel???
Hned přede mnou se začala stydlivě hlásit malá holčička "A můžu se tam jet s maminkou a tatínkem podívat?" to jsou dotazy, ne jako ten jestli Ubunga existuje. Už jsem se nadechovala, že té holčičce odpovím, když najednou slyším *žvejk*, vedlé tý poskakující zhotněné antiinteligence se objevilo žvejkací monstrum, to snad neni pravda, já tu 5. řadu zatrhnu. "Ticho tam vzadu, jo tebe myslim ty uslintanej opičáku!" otáčím se zpět k malé holčičce a s milým úsměvem na tváři jí odpovídám "Holčičko, to ti neradím jezdit do Ubungy na výlet, ono tam totiž může bejt jen někdo. A kdo tam vleze a nebude mít povolení, a to povolení dávám jenom já a ty ho nedostaneš, tak toho prohlásim za růžovýho permoníka. A růžový permoníci jsou nepřátele státu, a proto si s nima můžu dělat co chci."
Zvednu oči od malé hočičky a podívám se na poskakující a žvejkající řadu, když se najednou ozve rána. Tak ale to už je fakt moc!!! Poskakující inteligence tam objímá uslintanýho opičáka a teď tam na víc je nějakej přelud, kterej tam právě rozštípal hokejku. Dneska je tu vážně bordel...
"A tetó," kterej permoník mi tak řek (???), to už mě tahá za rukáv ta malá holčička, co neví že se mi nesmí říkat teto " a když si pak můžeš dělat co chceš, to bys mohla měě, mámce a tátínkovi ukázat Kcal." Já z tý holky pojdu "Ale jistě, ostatně pak Vám můžu ukázat můj jaderný reaktor." Poznámka do bločku: Vypočítat kolik lídí musí být v reaktoru jako palivo.
"Jo a ještě tohle, do mé Ubungy nesmí Komunistický indián ani Yaoi králíček!! No Yaoi králík, teda může ten mi tak nevadí, ale indoš ten ne toho tam nesnesu!!!" náhle v 6. řadě židlí někdo popotáhle nudli u nosu, ani už mě nepřekvapuje, že tu mám 6. řadu a koukám kdo vcuc tu nudli, no jo, yaoi králík to jsem si mohla myslet. "Opakuji, že yaoi králík do Ubungy může..." náhle se z jeho směru ozvaly zvuky, který ani nechtějte znát "ale nesmí do Ubungy dovážet Indiána po kouskách, že si ho tam někde smontuje a ani nesmí propašovat za hranice žádnou část Indiána, která by hrála ve prospěch králíka. A tečka."
"Děkuji Vám za pozornost, a s tebou, jo přesně ty v tý 3. řadě, s tebou si to vyřídim! A o Vás vzadu se ani nebudu zmiňovat kloudným slovem." Náhle se objevuje zelané světlo, které vás zace vcucne do černého kdesi a následně se ocitáte ve městě, v práci a ve hromadě nepořádku co jste nestihli uklidit u Vás doma a vše zas plyne poklidně dál.
Na nějakou Tarumipu možná zapomenete a už ji ani nikdy nepotkáte, ale na Ubungu nezapomenete a pokud budete někdy poblíž Moskvy nebo Vladivostoku, vzpomeňte si na tuto malou zemičku, která leží mezi těmito městy...


PS: pokud jste to dočetly do konce, gratuluju Vám, nic Vás už nezabije.
Dále děkuji všem účinkujícím, prosím potlesk pro: strýce Jamese Bonda, poskakující zhomtnělé antiinteligenci, uslintanému opičákovi, beruškoidnímu přeludu, Koministickému indiánovi, yaoi králíčkovi! Anó, všem těmhle polesk!!!
Sayounara a dobrou noc všichni!!!



*Klep, klep* váhavě se začli otevírat dveře a spoza nich vykoukla hlava Elmandra, okolo bylo pusto a prázdno "Asi do pozdě, co?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama