Přes okraj

26. února 2011 v 19:14 | Tarumipu |  Tarumipu

Přes okraj



Běžet tak daleko jak to jen jde, běžet a nevědět kam, běžet a neptát se proč...
Hlavně se dostat na pomyslný okraj světa, jak vypadá? Zadýchaně se zastavit na konci, kleknout si do prachu, který nepřinesl čas a přemýšlet, co tu vlastně dělám. Asi se to zdá naprosto nesmyslné a totálně zbytečné, ale ten pocit svobody, který jsem cítila, když jsem sem bezhlavě běžela. Čeho jsem dosáhla kromě toho pocitu? Bylo to k něčemu? To je jedno, teď si prohlížím okraj světa, racionálně iracionální konec něčeho obroského a přesto tak malicherného.
Voda, mraky to všechno se najednou ztrácí za převisem, přes který se nakláním. Jaké by to bylo spadnout nikam? Nebo tam něco je? Třeba se voda i mraky přelívají do jiného stejně malicherného světa. Třeba se právě teď někdo naklání stejně jako já přes okraj toho druhého světa. Možná když se pořádně nakloním tak ho uvidím. Ale to už je pozdě, padám přes okraj, padám do ničeho a přesto něčeho.
Všude je tma a do kostí vlézá nepříjemná všudy přítomná zima. Když zakloním hlavu vidím malý bílý puntík, dál už světlo z mého světa nedosáhlo. Není tu nic, můžu bežět stejné bezhlavě jako před tím, bežět jakkoliv daleko, ale pocit svodoby necítím a stejně tak tu nic není. Sednu si na zem, tedy ani nevím jestli to vlastně zem je a toužebně se dívám na bílý puntík, tam tak daleko nahoře. Jedinou společností je vlezlá a otravná madam Zima, se kterou bohužel jak už to bývá není příliš zabavy.
Pořád sedím na stejném místě, pozoruji tu nenápadnou tečku a stále si opakuju: "Nesmím usnout." Už ani nevím jak dlouho tady trčím, štve mě to. Začíná se mi zdát, to asi už blázním, že v protějším rohu, který vlastně ani roh není, se začíná formovat postava bílé ženy. Je vychrtlá a vysoká, dlouhé zářivě bílé vlasy má skoro pod boky, obličeji dominují tyrkysově modře oči a výrazné lícní kosti, celkově je její obličej dosti strohý. S jejímy usty si pohrává opovržlivý a ironický smích, který odhaluje její špíčaté zuby. Nesmím usnout!
Nesmím usnout... ale už je pozdě... Zavírám oči a všude je strašná zima. Dobrou noc...
Stálo todle za to?



PS.: Docela hokus pokus, doufám, že se bude líbit, uvítám komentáře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama