Nováček a východ slunce, ale ne v tomhle pořadí!

17. února 2011 v 18:27 | Ardhes |  Families
"Děti, mám pro vás úžasnou novinku! Jsem nejuznávanější atomový vědec v Oapanu! Jo a tohle je váš otec, jinak také známí jako pokusný subjekt číslo jedna." prohlásila Tarumipu u snídaně, druhou větu ovšem poněkud suše. Nebo snad mokře?
 Do obývacího pokoje přišel Bublinka. "Žvééjk, žvééjk" prohlásil a nadšením, že vidí svoje děti se rozplakal. Ano, plakal. Plakal! Zvláštní...
"Póóóďtééé žvééjk ké vzlyk mňéé vzlyk žvéjk" napůl zažvejklal a napůl zabučel.
"Tatííííí" zakřičely děti a běžely se pomazlit.
Dokonce i Pupajs zakřičel: "Prbáhjk". Ano, začal vyluzovat zvuky, dokonce i začal běžet! Běží! Běží! Padá! Padá! Padá! Leží!
 "Ach děti jsem žvejk tak vzlyk dojat, žvejk. Je to tak dojemné žvejk. Ach, východ vzlyk vzlyk slunce, žvejk. Né, nevycházej vzlyk žvejk jsem vzlyk tak žvejk mladý."
Co se to stalo? Bublinka na podruhé se asi nezdařil! Dojatý Bublinka. Vtipný pohled.
"No jo, má to svoje mouchy, furt žvejká a je přecitlivělej, v jednom kuse bulí, ale na druhou stranu buďte rádi, že vypadá takhle. No co na mě tak koukáte? Mohla z něj vzejít zbíječka!" zakroutila Tarumipu očima a pustila se do své obvyklé snídaně- ovesných vločkách vypěstovaných v oblasti Černobylu s mlékem.

Celé dopoledne a následně odpoledne propršelo. Podle zpráv na internetu sluníčko sice mělo vyjít, ale Bublinka bulel tak, že si to rozmyslelo. V Oapanu ten den nebylo k vydržení. Bublinku děti učily méně žvejkat, Tarumipu se bavila tím, že se dívala na staré fotky s Elmandrou a Jukiko a popadaly jí záchvaty nostalgie, jak si žily, než Jukiko odešla na střední a následně vysokou taneční školu. No a Elm? Ta křičela na Berušáka jak pominutá, kvůli jeho dalšímu milostnému románku. Tentokrát to odnesla Adéla. Chudák Elm. Tohle si nezaslouží.
Večer se všichni sešli u večeře. Děti společnými silami uvařily Bublinkovo oblíbené jídlo- uhlí. Že by Bublinka jedl uhlí? Ne, to jen děti chtěli usmažit řízky.
Když přestali únavou krájet (uhlí se rozkrájet nedá, ale to jim nedošlo, a tak se ani nenajedli) šli si lehnout. Elmandra přečetla dětem pohádku, protože Bublinka by to asi nezvládl. Ťeď zase plakal nad tím jak je svět nespravedlivý, ale ne proto že mu vzal Jukiko, ale proto, že se bratříčkuje s Měsícem. Tarumipu zůstala v jídelně a zkoušela svého nového uklízecího robota. Když robot douklidil, Tarumipu ho složila a odnesla do laboratoře. Ještě to není úplně ono, musí robota připravit i na úklid uhlí, nejenom jídla.
Ještě ji napadlo, že by se mohla projít. Přeci jenom se jí potom lépe spí. A tak si vzala kabát, navlékla čepici a rukavice. Hned vyrazila ale v tom...
"Kurva, co to tady zase je?!" zaklela Tarumipu. Zakopla totiž o koš, který stál přede dveřmi. Tarumipu chtěla koš rozstřílet, vhodit do jaderného reaktoru a bůh ví co dalšího, ale v koši něco zakřičelo. Teda, nebyl to křik jako křik, ale spíš ukňouraný křik miminka. Miminka?! Miminka?! Tarumipu se podívala do koše a nevěřila vlastním očím.
"Jmenuje se Cleis. Jenom Cleis. Díky, že ji vezmeš k sobě. Jukiko" přečetla udiveně Tarumipu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama