Leden 2011

Mnohomužství

24. ledna 2011 v 19:51 | Elmandra |  Families
Hned jak spatřím Jukiko, že se na mě tázavě kouká, přestanu se smát a dělám že nic. Ale Jukiko jde ke mě, blíží se, co jí asi řeknu, co jí jen říct, co mám dělat? Rychle přemýšlím, ale nic mě nenapadá, už je pozdě, Jukiko se ptá:
"Proč se tak usmíváš?"
"No já... no já...(honem něco vymysli). No jen mě něco napadlo.Aha a já už si myslela že něco chystáš.(Kdyby nebyla tak důvěřivá tak by si to myslela dál).Byla to opravdu nešťastná náhoda, loknout si jaderného paliva, jak smutný konec. No nic já už asi pujdu nahoru.
Jukiko odešla, ale já klid mít nebudu, teď ke mě jde Tarumipu. Tak co pujdeš za tu družičku? Jakou družičku? No já myslela že to víš. Ne. No od tý doby co už nejsi s Berušákem, tak Jukiko si ho tak trochu přivlastnila. (tak to si s Berušákem vyřídím, svým způsobem ten ještě bude litovat)No a ještě jí do karet nahrává ten nový zákon o mnohomužství. Teď se k nám blíží Bublinka. Ahoj Tarumipu a hodí svým okem po Tarumipu, ale vedle. Tarumipu sbírá oko a začne na  Bublinku řvát: To nevidíš že ještě truchlím za Volánka!!!!!!!!!! A vmáčkla Bublince oko zpátky do očního důlku.Aůůůůů řve Bublinka a utíká pryč. Kam šel Berušák? Asi na toaletu. (tomu pokušení neodolám připravíme mu záchod schválnosti) Tak zatim Tarumipu, a uháním po schodech div ne světelnou rychlostí,a hele Mia. Mio,Mioooo poď pomoc své mamince. Naser si! Celá po mamince no není to dojemný? Čapnu jí za ruku a jdu dál. Konečně stojíme před toaletou, Mio podej mi smirkl papír, vteřinový lepidlo, igelitový pitlík a nějaký magnety. Super Záchod schválnosti je dokončen. Jsem na tebe pišná Mio, asi si tě nechám. V tu chvíli okolo nás projde Pupajs, mami můžu ho šikanovat? Ale jistě že ano, ani se mě neptej a jdi! Teď se schovám za roh,a vyčkám dokud nepřijde oběť mého podlého žertíku.
A má chvíle nadešla už za sebou zavírá dveře klika padá na zem nyní je tam uvězněn. A už brzo začne řvát. Do prdele!!!!!!!!!!!!Co je to za z*******j záchod. Má past vyšla, jsem na sebe pyšná.

Z balíčku karet... Srdcová královna

21. ledna 2011 v 17:46 | JanexD |  Tarumipu

Z balíčku karet...

   Srdcová královna


Co má společného Yaoi a komunismus?

19. ledna 2011 v 14:52 | JanexD |  Tarumipu
Yaoi, banjou, komunistickej indoš a spousta dalších...

Jelikož jsem slušnej *jako velkej, no slušná jsem taky, přeci jen "Slušná ženská neřekne Hov*o ani za pytel sra*ek!"*  japanofil tak jsem věděla co to je. Ale nikdy jsem to nepovažovala za inteligentní téma rozhovoru. Až do posledního týdne...

Potom co bylo na blogu téma týdne Yaoi, tak se to tak nějak dostala do našich konverzačních témat. Tedy pořádně až potom co jsem holkám ujasnila, některé základní termíny, uke, seme, atd. Poprví co jsme se o tom nějak víc bavily byla o hudebce. No padaly docela dobrý hlášky...

Já: A když Seme Ukeho zabije tak jen proto, že ho strašně miloval. *snažim se tvářit dramaticky a nesmát se ironii věci*
Ardhes: No jo, ale co potom Seme dělá???

A ještě menší upozornění, když má v ruce Ardhes zpěvník tak ji nikdy, ale opravdu nikdy neukazujte na zadní straně ukázku již vydaných zpěvníku, zvlášť pokud tam je zpěvník komunistickejch písní *vim, neni to příliš vtipný, ale to by jste museli vydět našeho "Komunistického indiána"*. Po salvě neovladatelného smíchu jsme se vzpamatovaly a Ardhes si všimla zpěvníku "Hrajeme a zpíváme s banjou".

Ardhes: Kdo je Banjou??? *řekněme že psaná podoba slova byla i ve výslovností*
Já: O_o   No banjou ne? *s výslovností [ benžo ]*
Ardhes: Aháá.

No potom jsme se mohli z blízkoti mučícího nástroje, čili klavíru, vzdálit do lavic.

Parodie na smutek

13. ledna 2011 v 16:44 | Ardhes (Andy, Andýsek) |  Families
"Odešel navždy, ale netruchlete. Je tu pořád s námi. V našich srdcích, v našich dětěch..." A mele a mele a mele. Kněz, kterého Tarumipu objednala a splnila Volánkovi tak poslední přání, měl za sebou už půlhodinový proslov na téma: Je tu pořád s námi. A to nás ještě čekala oblíbená píseň a slavnostní vystřelení. No, to bude ještě doba.
"Uáááuá" zařval Berušák. Mám ho docela ráda, ale někdy se chová jako Heuréka. Ach jo, člověk by řekl že je jeho ale pravda byla úplně někde jinde. Pohladím Markétku s potutelným úsměvem po vlasech. Jo, jo kdyby tak Bublinka věděl. Jeho nejoblíbenější dítě. Vyprsknu smíchy. Jeho!
"A teď už neboštíkova oblíbená. Moc si přál aby ji mohl na svém pohřbu slyšet s námi. Bohužel, mu to nevyšlo" pronesl kněz s kamenou tváří. Ach jo, to je zase inteligence. Která církev to je? Vymaštěnejch idiotů poslouchajících metal?
"This is halloween, this is halloween, halloween..." vyřvával magneťák na plný pecky. Hodím bulvu na Tarumipu. Cože? Proč se směje na Bublinku? Myslela jsem, že ho nemůže vystát. Vezmu ho za ruku a snad jí to dojde. Takovej vraždící pohled. Na mě? Co tím sleduje?
"Bublinko, kam se to koukáš?" zeptám se nechápavě.
"Jukikunko, ty taky koukáš na jiný"
Cože? Ten hajzl. Takhle mě uzemnit! A to bylo keců typu: vždyť je jako neandrtálec, fuj ten je hnusnej, a teď?
"A teď Volánku tě vypoušíme do pusta a liidoprázdna vesmíru. Loučíme se s tebou." Bum. Bum. Bum. Prsk.
"Kurva, se to zase zaseklo" prohlásí Tarumipu a začne kopat do rakety.
"A ano konečně letí. Sbohem." křičí kněz na Volánka, kterému se ovšem raketa vznáší pět centimetrů nad zemí.
"Tak, mám další práci. Dělám taky vyhazovače v jednom klubu. Upřímnou soustrast a udělejte s tim něco. Přece vám tady nebude lítat takhle zelenej" řekne kněz a než stačíme kopnout do rakety, aby se Volánek rozjel je pryč.

"Maminko, náš tatínek byl sice úplnej debil, ale mozeček je fakt dobrej. Uděláš mi ho ještě?" zeptá se Atomica.
"Jez, ať ti to někdo nesní takovou dobrotu máš jednou za život" odpoví Tarumipu s plnou pusou.
"Uááááfgýá"
"Ale no tak Berušáčku nebreč, vždyť se pořád vznáší na zahradě. Jestli chceš můžem si ho vzít sebou domů. No tak, dáme si ho do vytrínky." utěšuje Berušáka Elmandra.
"ÁÁÁÁÁ do vitrínky! Ty kacířko! Uáááááááááá" spustí ještě hlasitěji a vyběhne schody.
"A párty může začít" zařve Tarumipu a najednou nám ze stropu vysí discokoule.
"Žiju si svůj diskopříběh, jéjéjéé...Všechno se nám otevírá, nánáá...Všechno je to správně načatý, ááá" no jo Tarumipu a její oblíbenec Michal David :) Cože Bublinka s ní jde tancovat? Rudnu vzteky. Vyběhnu nahoru schody za Berušákem.
Elmandra stojí pod discokoulí.
"Ano, všechno je tak jak chci. Uhahahaha" směje se pod své santaclausovské vousy.


Tragédie v laboratoři

13. ledna 2011 v 13:53 | Tarumipu |  Families
Tragédie v laboratoři

"Atomico, Kasumiko!" lítám po své laboratoři a hledám své (jaké jiné taky?) děti. Nakonec jsem je našla v obýváku jak Atomica názorně ukazuje své mladší sestře zapojení minijaderného reaktoru. Aspoň v něčem jsou ty děti po mě. Ale to bych odbíhala od tématu.
"Děti musím Vám oznámit smutnou *ano konečně se to stalo!* zprávu." snaží  se vypadat srašně zdrceně aspoň před dětma než večer uděláme na oslavu dané události párty. Atomica s Kasumikou na mě tak koukali, ale já jim to musela říct. "Volánek skapal."
Pochvíli zaryteho mlčení se náhle ozvala Kasumika "A mami když je teď mrtvý, můžem si s Atomicou rozebrat jeho porci jídla?" to byla otázka za všechny prachy co? "Ale samodřejmě" nemůže být přece na své děti jako hyena když už se tak směju, že Jukiko?
"Hele a co že se vlastně s Volánkem stalo?" plal se nechápavě bublinka *vždycky to byl neandrtálec, bohužel pro Jukiko* "Co by se s nim stalo, Tarumipu ho určitě zase nutila nahodit ten jistič..." ryla do mě Elmandra. Kéž by. "Ve skutečnosti se napil tvého paliva do elektrárny." Berušák se nejspíš probudil ze svého mozkového dloubání a na celou místost zařval "Cožéé? Vo-volánek, ale próč? Byl tak mladý!!!" "A co je na tom, že si loknul jaderné coly? To je naprosto normální, že si občas někdo lokne jaderného paliva" konstatovala Heuréka Aileen, která se tu nevim jak objevila.
"Já si ovšem myslím, že to byla vražda..." nenechal se odbýt paranoidní Berušák.

Blogové klišé nebo snad něco jiného

12. ledna 2011 v 11:47 | JanexD |  Tarumipu

Blogové klišé nebo snad něco jiného