Říjen 2010

Normalní večer? Ani náhodou!

27. října 2010 v 9:12 | Ardhes |  Ardhes
 Nic vás tak nerozčílí, jako když přijdete domů a v předsíni potkáte vaši " milovanou " příbuznou před kterou celou dobu utíkáte, používáte raketový pohon a potom zjistíte, že ona je doma dřív než vy. " ÁÁÁhoooj Vanessko, ty si nám ale vyrostla...no krásná holčička,  a to chodíš jen tak v tričku ? " vychrlila na mě tetinka a v ruce svírala něco co vypadalo jako dárek pro mě. " Ne tetičko, někdy chodím jenom v šále. " odpověděla jsem sarkasticky a zvedla oči v sloup. Ačkoli teta tuhle poznámku zrovna dvakrát nepobrala. " No teda, jak jí můžete nechat chodit jenom v šále...to je hrůza! " zamlaskala tetička nesouhlasně a potřásla hlavou. " No koukej co jsem ti přivezla...je to až z Číny, na štítku je totiž napsaný Made In China...koupila jsem to u nás v koloniálu! " začala tetička vychvalovat dárek co mi koupila, asi si myslí že si toho budu vážit když je to z obchodu v tý díře kde bydlí. " Sáčky do koše ?!?!?! " podivila jsem se. Takhle originální tetička ještě nebyla. Sice je pravda že mi pořád vozí takový praktický věci jako houbičky na mytí nádobí nebo gumový rukavice, ale sáčky do koše ??? " É..no...děkuju teto". Hned potom mi babička řekla ať pomůžu tetě s jejím kufrem do pokoje a potom že mám přijít za ní do kuchyně. Když jsem za babičkou přišla, sprdla mě za to, že pořád lezu Tadeášovi do baráku. Prej jestli ještě jednou, tak si udělá večeři ze mě. A už je to tady, zase ten pocit kdy bych babičku nejradši vysála vysavačem.
Večeře přišla nějak  moc rychle. V sedm u nás zazvonil Tadeáš, mamka ho odtáhla do jídelny, kde už jsme seděli všichni až na babičku která něco dodělávala v kuchyni. Musím říct že kdyby nepřijela tetička Hildegarda tak by  jsme seděli jak na pohřební hostině, ale tetiččiy sluchátka která měla napařená na hlavě hráli tak nahlas, že to museli slyšet i sousedi. " Tááák a už se to nese...to bude dobrota, už se těšim co mi na to řeknete. " Bbička přišla s večeří a úlisně se přitom usmívala. Každému nám dala na talíř kousek toho kočičího mozečku a k tomu zbytek kocourkových chlupů. Protože nám hned na začátku řekla co to je, všem se nám udělalo zle. Myslím že Tadeáš právě začal litovat že k nám vůbec přišel a já jsem se začala cítit trapně, protože jsem ho k nám přitáhla. Když jsme před sebou měli talíř s mozečkeem, babička vytáhla bazuku a řekla nám " Jestli to nesníte skončíte jako kocourek, a nebojte se já si vás z  toho bazénu vytáhnu! " A potom se začala smát svým ďábelským smíchem ho ho ho ho ho, potom z toho jak se smála, začala kašlat a nadávat proč ona si ten smích nenahraje na diktafon a potom nám ho nepouští. Všichni jsme zezelenali až na zadku, a na tetičku Hildegardu, která ani nezaznamenala že už je večeře.

Skvělý nápad, geniální stvoření a šílený kápo

26. října 2010 v 19:50 | Ardhes |  Mafie

 Určitě to znáte, je to jako z hollywoodskýho filmu, mafiánský kápo spíš žvejkající než kouřící doutník. Zakouřená místnost, kolem kulatého stolu sedící další členové mafiánského klanu a spřádání zlostných plánů, které může zneškodnit pouze James Bond. " Musíme zneškodnit náš nepřátelský klań....na starost si to vezme číslo 892, číslo 892 spoléhám na Vás " zpoloviny řekl a zpoloviny zažvýkal kápo. Jestli chcete vědět jak vypadal, tak v hubě měl doutník, nebyl moc oholený, na hlavě klobouk, černou košili a přesto šálu...prostě jako AlCapone. Číslo 892 se zvedá od stolu " Provedu, ó velký žvejku žvejku !!! "
Geniální stvoření ? Nikdo jiný než Pekraryba nebo jestli chcete Rybakrape. Co že je to za název ? No, náš klan je velice zkušený co se genetiky týče, takže Pekraryba je stvoření skládající se z genů ryby, králíka a psa....Poštvu to na své nepřátele a kápo bude spokojen...ho ho ho, geniální ó můj mozek!!! Pokračování někdy příště...musím nechat prostor pro ostatní klany abych vůbec věděla jakou zvolit taktiku...hmm...šrotuju,šrotuju..." náhodné " spolknutí počítačové klávesky taky není špatné....

Tři šoky v jeden den

26. října 2010 v 15:18 | Ardhes, Tarumipu, Elmandra |  Ardhes

Po mém MEGA šoku z naší milované (ani trochu) tetičky Hildegardy jsem se musela vzpamatovat ani ne do 5 minut. Pak totiž přišla další rána a přímo pod pás! Vedle mě se najednou objevila Ingrid, ta malá jedovatá potvora, a ulisným hláskem mi povídá: " Pofítej mi pofádkůůů!!! " Nesnášim děti s předkusem a plnou plínou. Neodvažuji se určit do jaké skupiny Ingrid patří. Ale teď je tady větší problém. Co mám dělat, co mám dělat???Když uteču jsem v růžovém kufru, když zůstanu budu přebalovat,co mám dělat, co si počít, nikdy jsem neřešila tak závažné rozhodnutí...už vím, použiju svůj raketový pohon!!!A tak jsem se z čista, jasna ocitla u Tomáše v pokoji. Jeho pokoj byl dosti zvláštní. Víte, Tomáš je zarytý fanoušek baletu a jednou by se chtěl vyrovnat takovým hvězdám jako je Pepina Hromádková, Žužule Svatojanová a Ofélie Maloměstská. Všude byly plakáty těchto slavných lidí a také tam byl 1 velice zvláštní plakát: Jste malomocní? Kupte si jadernou elektrárnu! A nad tímto sloganem bylo logo Greenpeace. A ještě zvláštnější bylo že Tomáš měl o 3 metry dál připravený krumpáč a lopatu, 5 pytlů hlíny a cihly na stavbu komínu. Potom co jsem vzhlédla jeho očividnou dřinu, začala jsem ho litovat a pozvala ho k nám na guláš. Potom jsem radši rychle utekla abych nebyla nějak nařknuta z cizího vniknutí do domu...a začala se bát večera s tetičkou a Tomášem.

Růžový kufr a co z toho vzešlo

26. října 2010 v 15:17 | Ardhes, Tarumipu, Elmandra |  Ardhes
Zabouchla jsem dveře a šla se podívat na bráchu. Ten seděl na gauči z IKEA jako hromádka neštěstí a v rukách držel hromádku, podle holčičky, našich chlupů. Zeptala jsem se ho jestli neví co jsou chlupy zač a on řekl, že jsou to chlupy kocourka Vrátného...a možná něco víc!!! Po obědě jsme udělali i s babičkou slavnostní pohřeb, aby jste tomu rozuměli tak náš kocourek spadl do bazénu a filtr ho přefiltroval. No co byste chtěli, kočkofilní filtr. Ale bazén byl stále čistý, jen ten mozeček na dně to trochu kontaminoval,ale jinak to bylo OK. Protože přestalo pršet, rozhodla jsem že se půjdu vykoupat do bazénu a při té příležitosti mozeček vytáhnu. Po dlouhé době konečně maso k večeři!!! Po docela dlouhém louhování se v bazéně, mě máma vyhnala do místní centrály BBC pro něco k večeři. Naštěstí po mě hodila alespoň triko potom co mě násilně vyhnala z bazénu. Cestou jsem potkala zvláštní osobu, měla na sobě fialovou blůzu, modré kalhoty a táhla za sebou růžový kufr!!!Ano, nebyl to nikdo jiný než tetička Hildegarda Barbarosa. Po obroském šokingu, jsem na poslední chvíli skočila za křový, aby mě má milovaná tetinka Hildegarda nezmérčila. Ale teta měla periskop. Žlutý, s červenými flíčky a fotkou Ozzyho Osbourna s růžovou trvalou. A ze všeho nejhorší byly její stoletý sluchátka napařený na jejich plachťácích, nejspíš zase poslouchala dechovky v nejnovější mixáži s rapem. Březovanka a 50Cent jsou vážně super. Ale pozdě, tetička mě spatřila dřív, než jsem stačila zalízt do křoví.

Deštivé ráno

26. října 2010 v 15:16 | Andy,Jane,Ela |  Ardhes
Ráno jsem vstala poměrně brzo, brácha už řval dole u schodů kde jsem? Já mu prý slíbila, že půjdeme za jeho kamarádkou Ingrid. No to zase bude, škvoři ( tím myslím svého bráchu a Ingrid) začnou křičet že si chtěj hrát na babu a já OPĚT nebudu mít čas na svoje budhistické cvičení, které spočívá v tom že vykopu jámu, vlezu do ní a budu zpívat tu novou písničku od Seleny Gomez. Ale po velmi dlouhém vyjednávání s naší matkou jsem se vykroutila z hlídání škvorů. Ovšem s podmínkou, že je tam odvedu. Popravdě řečeno to žádné vítěžství nebylo, protože jsem se musela potkat s Tomášem. Asi bych radši byla OP co hlídá malí škvory, ale jo bude legrace. Ale ta prokletá vrátnice už mě tak štvala že jsem zůstala doma u stolu se svým úkolem z matiky, ale jen co brácha zaklepal na dveře tak mi došlo že už nebudu mít klid. Venku začalo pršet. Ach jo jak já to tady nenávidim!!! Nejradši bych vzala krumpáč švihla s ním po babičce pak vzala vysavač co vysává i vodu a vysála jí a nechala tam!!!!!!!!!!!!!!Ale v tu chvíli někdo zazvonil,  kterýmu sousedovi zas spadly zuby a chce abych je zvedla??? K mému překvapení to žádný soused nebyl, ale byla to malá holka jestli jí bylo 11let tak to bylo všechno. Koukala na mě těma svýma očima a v ruce držela hrst mokrých chlupů a neustále mi je strkala pod nos, se slovy: "To je asi vaše." víc neřekla. Koukala jsem na ní jako zařezaná, co to ksakru znamená??? Ale to už přilít brácha, sebral hrst chlupů a zase odlít do obýváku. Ohlídla jsem se za nim a když jsem se znovu podívala ke dveřím holčička už tam nebyla. Ale to už se ozval hroznej řev bráchy nad chlupama. Co to má znamenat???

Náš původní " horor " aneb " horor " před předělávkou

26. října 2010 v 15:16 | Andy a ty ostatní.... |  Ardhes

Určitě jste si všimli ( pokud sem někdo chodí ), že náš krásný, opěvovaný " horor ", který vlastně ani hororem nebyl prochází předělávkou. Ovšem ne  všichni členové blogu s tím souhlasí. Takovým typickým příkladem jsem já !!!!!!! Já, já, já jenom já....no vlastně já a to je všechno....no nic, rozhodla jsem se z černé díry, jak tomu říká Jane, vytáhnout prapůvodní kapitoly hororu...vlastně spíš komedie...první tři kapitoly jsou ještě braný vážně a jsou jak v původnim hororu, tak i v novějším podání. Proto začínám až od čtvrté kapitoly.

Staří známí a guláš

Když mi konečně docvaklo kdo to na mě mluví propadla jsem panice... a víte proč??? Pač mám na sobě tepláky a triko s nápisem: Tak dáme ještě jedno!!! Když mě Tomáš pozdravil a já na něj zamumlala něco jako "Ahoj", vzpomněla jsem si na své triko. Co budu dělat??? A Tomáš mě kupodivu pozdravil a zalhal jak mi to sluší a dokonce se zeptal jestli dáme ještě jedno...a pak vytáhl tašku z místní centrály BBC (sámoška) a nabídl mi PÓREK... Já mám na něj, ale odjakživa alergii a tak jsem zdvořile odmítla. "Si se zbláznil, ne???" Samozřejmě ZDVOŘILE... šli jsme si sednout na náves a onzačal vyprávět nejnovější novinky a zeptal se jestli bych po bědě nepřišla i s bráchou k nim domů a brácha by si hrál s Ingrid (sestřička Tomáše) a mi prej měli trošku času pro sebe...což jsem ale vůbec nechtěla... a tak jsem popadla jeho tašku s pórkem, flákla ho s ní po hlavě a utíkala domů!!!!Uf, to bylo o fous...když sem přišla domů babička se mě zeptala co se mi stalo že sem tak uřícená, a já na to že sem utíkala maraton, který se dnes konal ve vedlejší vesnici (taková prkotina, ale babička mi to kupodivu věřila)...No co, oznámla mi že dnes je k obědu guláš a že mám dojít za barák pro velkej černej pytel, kde je maso...Hmm...velkej černej pytel, to zní jako by v tom byla mrtvola...No nic, došla jsem za barák pro pytel (kterej OHROMNĚ smrděl) a donesla ho babičce...Ta se tak zlověstně usmála a řekla že dnes guláš bude ohromně dobrý...

Ty máš názor?!?

19. října 2010 v 16:59 | Tarumipu |  Tarumipu
 "No, myslim, že tohle neni tak úža jak mi tady vykládáš..." naprosto obyčejná věta nesoucí ovšem poselství. Taková věta je ovšem poslední dobou pro mnoho lidí veliký, ale opravdu veliký problém.
Proč?
Protože právě takováhle věta nese názor, ano nese tu věc, která se dneska už nenosí či zkrátka jsou jen lidé líní si ji vytvořit. Nevím. Ale to co vím, je to že ta věc je názor.
Možná se ptáš: co to je? nebo třeba: co to vůbec mele?, to bohužel taky nevím, ale hlavně je mi to naprosto jedno. Je možné, že si toho všímáte taky, nebo to naprosto dokonale ignorujete. Ale já si všimla že poslední dobou dělá lidem okolo mě strašný problém zaujmout nějaký názor, nebo ho vůbec vytvořit. Já chápu, je to práce navíc utvořit si názor, ale vemte to takle kde by jsme byli kdyby nikdo nepřišel s vlastním názorem. Každý z nás, někteří možná ve skupinách by jsme se plácali u svého ohníčku a pokoušeli se ho rozdělat. Ovšem, marně... Ale těm druhým se to povedlo, jak to udělali??? Ale to se nedozvíme. Proč? Protože nedokážeme zaujmout názor, ani my ani oni, o tom že budeme hodní a povíme jim jak se to udělá, aby to hezký oranžový světýlko na tom klacku už konečně poskakovalo. Nebo pokud vám nelichotí přirovnání v některých případech pořád přeživších neandrtálců, tak to vemte takto. Jaké by to asi bylo, kdyby jste si šli koupit nějaký cool hadříky, vyzkoušeli jich s pousty. A ty spouty cool hadříků měli strašně hříšně velké slevy, ale vy si žádný neodnesli!?! Kde se stala chyba?!? Sleva byla, cool to bylo a kámoška tam taky byla, ale ani jedna z vás nezaujala názor ják vám to vůbec sluší. Ano, tady je ten do nebe volající ERROR, ani jedna se nebyla schopna rozhodnout jaký kus oblečení slušel nejvíc.
Nebyl názor...






Moje šílená úvaha
PS: Strašně moc se omlouvám spoluautorkám a všem přeživším, kteří to četli, ano i tobě pochybná bakterie na mém monitoru za tento nehorázně slaboduchý výlev mé osoby. Možná smysl věci najdete možná je to opravdu jen blábol, patřící spíše do Šrotu.

Sladké sny po kinedrilu ???!!!

13. října 2010 v 12:15 | Ardhes |  Ardhes

Poslední dobou mám docela problém se spaním, ne nechci Vás tu nudit tím jak se do tří do rána převaluju myslim na hovadiny a už pošestý jdu na záchod....Včera večer mamka dostala nápad, že bych si třeba mohla vzít Kinedryl, protože ten snižuje hladinu kofeinu. Po další bezesné noci jsem schopná vyzkoušet opavdu všechno, a tak jsem šla do naší domácí lékárničky a vytáhla Kinedryl. Víte, tenhle prášek opravdu nenávidím. Když jsem byla malá tak jsem ho kousala...jen si to někdy zkuste kousat Kinedryl, je to fakticky humus. Ještě teď když si na to vzpomenu je mi špatně. No a tak jsem teda ten extra hnusnej prášek spolkla, opět se mi začal obracet žaludek a šla jsem si lehnout. K mému překvapení jsem byla opravdu unavená a asi o třičtvrtě hodině jsem usnula. A samozřejmě, že když se mi podaří usnout už ve 0:15 musí se mi zase zdát nějaká prvotřídní ptákovina....Tentokrát jsem s taťkou a bráchou jela na hory. Sjezdovky jsme bohužel nezdolávali na lyžích nebo prknech, ale jezdili jsme dolů na...ehm...mamutech. Ano opravdu jsem sjela sjezdovku na mamutovi, no  nejsem skvělá ???? Potom jsme se jakousi náhodou ocitli v 3D kině na Flóře a šli jsme na nějakej film. Když to skončilo brách vedle mě seděl v nákupnim vozíku.... a v tom jsem se probudila, podívala na hodiny a zjistila že jsou dvě ráno. A opět jsem neusnula.....Z toho vyplývá že po téhlee zkušenosti kinedryl už nikdy nespolknu...pokud ho mamka do mě nebude opět dopovat...