Prosinec 2009

Všude samá Vrátnice

4. prosince 2009 v 11:41 | Tarumipu |  Horor
Tak jsme tady. Achjoo! "Mamíí a kde babička bydlí?" "Matěji nevřískej jak pavián!!" okřikla jsem bratra. "Už tam budem, děti" stručně odpověděl tatínek. Děti, jak děti!?! Já nejsem dítě!!! Je mi čtrnáct. A tady nemínim strávit ani minutu!
"Ahoj, babí. Jak se máš?" Tahle otázka a sladký úsměv mého bratříčka může znamenat jen jedno. A to že babičce míní vyjíst celou spižírnu...
"Mami jak dlouho tady budem?" "Jak to mám vědět až babičce bude dobře odjedeme zpátky." Aha to zase znamená: "neptej se na takové stupidity a radši běž někomu pomoct."
S brachou jsme schytali "krásnej" starej zatuchlej pokoj, jediný co tam bylo živýho byla kytka, která připomínala spíš bodlák.... Kam jsem se to dostala??
"Jdu ven" řekla jsem stručně když jsem šla přes obývák, kde všichni seděli. Čapla jsem kabát z věšáku a vypadla ven.
Už jsme po oné "slavné"(ani náhodou) Vrátnici bloudila nejmiň půl hodiny, ale nikoho jsem nepotkala. Je to divný když jsme byli s bráchou malý jezdili jsme sem na prázdniny bylo tu vždy takových lidí... Došla jsem až k rybníku za Vrátnicí, ten vypadal furt stejně, ale něco se mi nelíbí... nevím co to je, ale něco nehraje. Začal foukat vítr, teď to teprv vypadalo úplně jinak. Nevím proč, ale rozběhla jsem se zpátky k domu babičky.
"Tak co jaká bylo procházka?" ptal se jako vždycky svím rejpavím tónem brácha zrovna když jsem nakráčela do obýváku uplně mokrá. Začlo totiž pršet.
Seděla jsem u okna a v rukou svírala hrnek kafe, tupě jsem zírala z okna a vzpomínala na své kamarády. Najednou prolít oblohou blesk. "Aaaaa, mámíí!" Matěj přilít z našeho pokoje v podkroví a chyt se máminy zástěry, jak malej. Ono totiž tenhle barák má přízemí a první patro a úplně "úžasný" podkrový ve kterym máme pokoj a pak je v podkrový ještě jeden obří pokoj kterej je používanej jako skladiště. To byly časy když jsem tam lezla a strašila bráchu.
"Babi?" babička se na mě otočila a udělala obličej jako že poslouchá, naše babička to ho nikdy moc nenamluvila, ale když nám měla vynadat to byly dlouhý proslovy. "Kde jsou všichni sousedi?"