Listopad 2009

Balení, loučení a čekání na odjezd

6. listopadu 2009 v 16:15 | Ardhes |  Horor

Tak a už je to tady. Ráno. Poslední ráno v tomhle městě...alespoň na 3 měsíce, pač zítra se stěhujeme. No i když, nedá se tomu říct tak úplně " stěhujeme" jako spíš odjíždíme na
pěkně dlouho. Protože moje babička si před měsícem prodělala mrtvici a teď je absolutně nesamostatná. Takže jedeme do největší díry na světě která se jmenuje Vrátnice babičce
pomáhat. S bráchou budeme zatím chodit do školy ve Vrátnici a táta bude dojíždět do práce do Prahy. A máma ? Ta se doma bude starat o babičku. Mám strach že tam budeme pěkně
dlouho. Vůbec se mi tam nechce ale co mám dělat. Takže dneska se musim rozloučit s kámošema a dobalit si věci. Tak jdu na to.
"Snídaně" ozval se mámi hlas z kuchyně. Protože jsme doma byli poslední den měli jsme k snídani chleba kterej je tvrdší než cihla s máslem u kterýho mám pocit že je nejméně 20 dní prošlí. Ale co vždyť je to vlastně penicilin. "Tak já padám" zavolala sem. "Nezapoměň si bundu" zavolala na mě máma. Tsss, nezapomeň si bundu jako bych byla malá.
Asi bych vám měla říct něco o sobě. Je mi 14 a jmenuju se Vanessa. Jsem blondýna se zelenýma očima, světlou pletí , mám trošku akné a jsem poměrně hubená. Mám mladšího bráchu bráchu Matějě.
A moje nej kámoška je Radka, chodí se mnou do třídy. Právě se s ní a ještě pár lidma mám sejít kousek od nás na hřišti. Teď to bude nejhorší. Doufám že nebudu brečet.
A je to tady. Jsou tam všichni Radka, Monika, Bára a Viktor. Dostala jsem od nich takověj krásnej plakát s fotkama z různejch akcí kde jsme společně. A samozřejmě brečela...
Tak a teď čekám na odjezd, doufám že to bude hodně brzo, jinak tady vybrečim rybník.