Sladká melancholie

18. února 2013 v 21:13 | Ardhes |  Ardhes
Nevím proč a nevím jak, ale najednou jsem si vzpomněla na náš blog. Začetla se do našich už čtyřletých výlevů a musela se smát s jakou vervou jsme se pokoušeli napsat horor a poté, protože narovinu horor napsat opravdu neumíme, jsme ho předělali na komediální horor s použitím střeleně komediálních prvků z našeho života, ve kterém jedno z nejoblíbenějších témat byla Jardova prdel (omlouvám se za ten výraz).
Pak jsem se rozhodla přihlásit a kouknout se na to, jak jsme tu aktivní. No, chyba lávky, opravdu už je tahle stránka nenávratně za zenitem, definitivně odešla ze scény, pokud na ní někdy přišla, což je mi líto. Nedá se nic dělat, stalo se.
A pak přišly tabulky návštěvnosti. Leden - nula, prosinec - nula, listopad - nula, říjen - nula. Nikdo? Na další měsíce jsem se nevím proč nedostala, pravděpodobně to bylo příliš fádní i na statistiku. Ale zklamaná rozhodně nejsem, proč také že.
Celý tenhle článek by měl být o zamyšlení, co se u mě od roku 2009 změnilo. Dospěla jsem? Měla bych i dneska koule (jsem holka) na to, abych si založila blog a napsala první kapitolu "hororu"? Byla by ta kapitola stejně o ničem? Bože, vždyť je to jako kdybych nablila na zeď. Dokázala bych se dneska nehádat s lidmi, kterým jsem se prostřednictvím blogů mstila a rádoby intelektuálními články se je snažila zesměšnit? Ne, že by si to někteří nezasloužili, ale něco tak dětinského, tak přehnaně romantického.. (pozn.: ve smyslu snažit se zničit toho kdo není se mnou, ne zapalovat si svíčky v koupelně). I tento článek je rádoby intelektuální, ze škatule se nikdy nedostanu, ale snad si to přiznám. Ale zpátky k otázce - zesměšnila bych je znovu? Popravdě, mám pocit, že asi ano. Byla a je to pravděpodobně moje jediná inspirace o čem psát - drb.
Konec, tečka. Bůh ví, kam bych se dostala. Možná k tomu falešnému a kýčovitému citu, který mě ovládá déle než rok.. Ale to je článek na jindy. A překvapivě - je to drb.
 

Jedno slovo

3. listopadu 2012 v 16:35 | Tarumipu |  Tarumipu
Miniúvod, který se mi vlastě ani nechtělo psát, a který sem vůbec nepatří... Ale tak budiž. Už je to dva měsíce, co jsme jsem něco splácali a nejspíš to bylo jen díky neblahému vlivu značně pozdní hodiny. Jinak to tady zavážím tímhle smetím, které nikdy nemělo valnou kvalitu a i ta se pořád zhoršuje, pouze já. a tak si řikám, proč to tady zase trochu nezasvinčit, zvlášť když je tak podivně sympatické téma týdne.

Jedno slovo
Jedno slovo, možná trochu málo. Možná až příliš málo na to, aby to stálo za povšimnutí. Příliš málo na přesnou definici. Příliš málo na vyjádření pocitu či názoru. A přesto tak důležité. Poměrně dlouho jsem přemýšlela nad tím, jaké slovo, když jen jedno. Odpověď se ale naskytla mnohem dřív než byla vyslovena otázka. To slovo vytanulo v mojí mysli hned přitom, když jsem si přečetla téma týdne.
Je to tak, to slovo mě poslední dobou pronásleduje až příliš často. Nedává mi spát a když se budí, opět na mě někde v rohu čeká. Čeká, aby se na mě opět doslova přilepilo a deptao mě další den.
Nejhorší je, že všichni mi to připomínají, ikdyž třeba ani nechtějí. Nemusejí kolikrát říct ani zmínku o tom a mě už to opět popadne. Vím to, už s tím nic neudělám a přiznala jsem si to. Tak proč mě to, ale pořád pronásleduje? Vím, že je to moje vinna. Tak proč mi to pořád všichni vyvracejí? Můžu si za to sama, sice pokaždé poděkuji za snahu mi to vyvrátit, ale v tom temném koutku mé hlavy stále vím, že za to můžu pouze já. Nesnažte se mě přesvědčit... A snad i kdyby to bylo tak jak říkát, tak byste mě asi nepřesvědčili... Slepě věřím svému přesvědčení, které je podle mě správné.
Nemá už sebemenší cenu něco měnit, když se to nezmění. Radějí zůstat v zaběhlém kruhu a doufat, že to v co věříme je neotřesitelné. Ale možná to jsou jen lživé nesmysly.
Protože vy máte pravdu, rozčilujete mě tím, už konečně musím připustit, že je to pravdu, ikdyž nechci, ikdyž chci věřit, že pravda je jedině ta moje. Ale není. Mohlo to být jinak. Ano, mohlo... naprosto jiné a všichni mohli být spokojení. Ale to by se tenkrát muselo něco stát...ale nestalo. Proto je to tak, jak to je teď.
Mohlo to být jinak a může to být jinak. Může, protože by se něco mohlo stát. Ale nestane, protože to jediné slovo je... pozdě...

Kterýho debila..??!!

3. srpna 2012 v 1:28 | Tarumipu, Ardhes |  Ardhes
Nechápu jak nás mohlo napadnout dedět (pardon, Tarumipu chtěla napsat sedět, ale už je hodně pozdě v noci) v jednu v noci u počítače, který ovšem funguje úplně bezvadně a psát tu tyhle hovadiny. Tak třeba, poté, co si Ardhes prohlédla nesčetně fotek Jaromíra, napadlo jí, že napíše svoje jméno poslepu. Ovšem právě Ardhes si zrovinka vůbec není jistá, jak se píše ono poslepu... zda zvlášť či do hromady... Ale co, čtenářům jistě malá gramatická chybka vadit nebude.. ÁÁÁÁÁ!!!! Věděli jste, že Jaromír má svátek 24. září??!! Tarumipu tedy ne. Hotovej muž 28. října... Ale mohl to taky být nůž... Nůž?? Cože? Jo aha, Jarda už to pochopil a můžeme směle pokračovat. Jako další, chceme Jardovi popřát k jeho nové protéze. A co víc, upekli jsme mu dort! Ale teď to vypadá, že mu ten dort sežerem, protože nakrk Ardhes... Kdo mohl tušit, že milují stejného může, ech tedy autora... Jedině naše rybičky.. Nééé, vzbudíme rodiče!!! Právě teď jsem kopla do Ardhes, která rozhořčeně odešla, asi napsat dopis...
Teď mě tak napadá, jak je to vlastně u vás doma s těmi slepými děvami?
 


Na druhou kolej, neb nebude to bolet

24. února 2012 v 19:32 | Tarumipu |  Tarumipu
Celej svět stárne a Bublinka s ním... Jo už nejsi to, co jsi býval... není to ono. Ale co s tím člověk nadělá, už nejsi tak oblíbený, už se na tebe postupně zapomíná, ikdyž máš už takovejch dětí. Jsi si jistý, že jsou tvoje? Cože, jo promiň Ardhes, samozřejmě že jsou tvoje Bublinko. Už hold nejsi tak zábavnej, už nejsi terčem našich vtipů, postupně se přesouváš na druhou kolej, postupně na tebe všichni zapomenou. Zvláště Ardhes, najde si mladšího, lepšího a ty budeš pasé. Bude konec, šmitec, prostě tečka... Těšilo nás. No jenom možná.
Co teď a co potom? Hmm, to bude těžký co? Nezávidím ti, na každýho postupně lidi zapomenou, ale tobě se to stane asi o něco dřív. Smutný? Neřekla bych, teď můžeš do důchodu, můžeš se topit v bazénu přetékajícím prachama. Počkat nepletu si tě s někým slavným? Budeš se válet doma na gauči, ožírat se levnou limonádou a přes svůj půpek neuvidíš svý nohy. Možná že jedinou věcí, která tě vyvede ze stereotyp bude panika, jestli ty nohy, co nevidíš, ještě máš...
Jo a ještě bych málem zapomněla, budeš asi Ardhes platit alimenty. Tak si to užij...
Možná budeš nezaměstnaný, třeba se staneš popelářem, jedna věc je jistá... pokud ti tu protézu někdo neukradne, tak budeš mít zuby furt. A asi ti i zůstane to tvý IQ, které se bohužel pohybuje v pokojových teplotách. Zas tě jenom pomlouvám, co? To bude asi tim, že pohled na tvůj úsměv mě nehorázně irituje. Tak si říkám, nedávali ti babičky na Václaváku pětikorunu na to, aby ses nechal ostříhat? Na starý kolena pronikáš do hudebního průmyslu? Není to trochu blbý? Přeci jen tonoucí se i stébel chytá...
Ale nic si z toho nedělej, bude to rychlý a nebude to bolet. A když tak jen trošičku, ale ty to vydržíš. Seš totiž už velkej chlap a co my víme, co tě ještě čeká...

A tebe taky bodnu!!!

27. ledna 2012 v 21:18 | Tarumipu |  Tarumipu
Dnes Vás budu deptat svými psychickými výlevy... zkrátka musíte to vydržet.
Štvete mě, valná většina z Vás, a nejvíc důchodci. Nic proti Vám, jestli tohle náhodou čtete * silně pochybuji*, ale vážně, nic proti Vám, ale lezete mi krkem... A pak taky ten chlapeček v autobuse, ještě jednou budeš mlít, že někoho vykradli, tak rozemelu já tebe.
A pak taky ta ženská v jídelně, ano dávejte mi jídlo na dezerťák a jen plastovej příbor k tomu, mě je to fuk. O to víc Vás bude bolet až se Vás pokusim bodnout vidličkou.
A i ty protivný autobusáku, co mi nechceš prodat jízdenku do místa mého bydliště, tebe taky bodnu vidličkou. A bude to. Chce ještě někdo bodnout, třeba do oka?
Já chci na nějakej, jakýkoliv animefest, chci a chci a chci. Strašně moc! Ale tam se nikdy nedostanu... mám to ale bídnou budoucnost... teda pokud se nestanu členem Mensa klubu, to by pak šlo... sakra, nikdy se tam nepodívám...
Já chci něco pořádnýho na čtení, ale ne povinou školní četbu, ta se mi hnusí protože je poviná. Proč musí bejt poviná? A proč když si du půjčit do knihovny další díl knížky, co nikdy nikdo nepřekoná je půčená? A ještě na mě koukaj jako na blázna, že si ji chci půjčit?
Určitě za to může ten autobusák... a proto nikdy nezjistim jak to dopadlo a nikdy se nedostanu do Mensa klubu... a nikdy se nepodívám na žádnej animefest... protože jste mi nedala oběd na normální talíř, ale na dezerťák... a proto potom ten chlapeček v autobuse zase mlel, že v jídelně ukradli normální talíře... a proto jsem ho semlela a tak mě zavřou a nikdy si neřečtu pokračování tý knížky a už vůbec nikdy se nepodívám na žádnej fest.
Tak Vám děkuju, už se nedívíte proč Vás nesnášim? Ale nebojte, jinak nic proti Vám...

Jednou možná...

24. ledna 2012 v 18:49 | Tarumipu |  Tarumipu

Zase, už zase mi lezeš na nervy naprosto nehorázným způsobem. Víš co si říkám? Jestli mi to děláš na schvál a jestli jo tak proč? Začínám tě nesnášet celou svou existencí a to je hrozně pracný, ale ty to nechápeš. Proč mě furt tak deptáš, baví tě to aspoň? Jsem ráda, že si díky mě užíváš život, že se takle bavíš... pořád a pořád do kola, od rána do večera a od večera do rána, že tě to neomrzí. Ale asi ne...
Pořád zkoušíš, co vydržím... opětovně do mě bodáš a směješ se pokaždé, když se tě znovu a znovu leknu.A já si stále dokala říkám, že jednou toho necháš a že nikdo nemůže být tak zlý.
Co si to nalhávám?!? Ty se nezměníš, bude to stejný, pořád...
Nesnášíš mě?
Ne. A ty?
Trochu...
Jak to můžeš říct? Jsi hrozná, vůbec si mě nevážíš,...
Nevim, asi jo, už to tak bude máš pravdu...
Ale jednou se může stát, že až mi zase zavoláš, nikdo tam nebude. Nikdo nebude sedět v tom proutěném křesle, o kterém nikdo neví a já ho nenávidím... nikdo tam nebude sedět a čekat na to až zařinčí ten prokletej telefon, nikdo...
A až to zkusíš zase znovu, může se stát, že se ozve "Promiňte, to je omyl..."

PROTOŽE BLOG MÁME OD TOHO, ŽE NA NĚJ JARDU PÍŠEM

16. ledna 2012 v 20:54 | Ardhes |  Ardhes
Dobře, já vim paní profesorko... Termín na odevzdání matematické olympiády mám v pátek a zatim mám s prominutím úplný hovno... Ale copak za to můžu? Po měsíci mě opět chytla emocionální potřeba vyspat se. Překlep - vypsat se. No nic... A copak se jde soustředit? Pořád, ano opravdu pořád mám před očima dnešek :)) Slaďouš :-*
Proč na blogu nefunguje tabulátor?! Proč mi nechcete dovolit dělat estetičtější odstavce?! Jste snad Jarda abyste museli nosit dámskou bundu? Že ne? No, tak to pardon, ale realita je zdá se jiná.
Jo, už se vracim k tématu... Teda, já vlastně téma od začátku neměla, ale nevadí, nevadí... Kurva, co zase chce? Nezná někdo z vás telefonní číslo 603 342 343? Proč mi píše? Ať mě nechá bejt, bojim se už i jít na záchod!
Mám zácpu. Jarda má zácpu. Tarumipu má zácpu. Elmandra má DOUBLEzácpu. Co? Zácpu? Chtěla jsem napsat rýmu...
Novinky z mého života, který nezajímá nikoho než mě... Ne, nebudu sem vypisovat soukromý věci jakože mám zácpu... Fajn, přemluvili jste mě, mám zácpu.



Vysvětlivky k nadpisu: JARDA = HOVNO
Vysvětlivky k článku: Ne, tohle není emocionální výlev, neodpovídá to ani jednomu slohovýmu útvaru, nemá a ani nemělo to žádnou osnovu, neodpovídá to Aristotelově schématu tragédie... A přesto to je.

Svět se zbláznil...

22. prosince 2011 v 18:45 | Tarumipu |  Tarumipu
Celej svět se zbláznil...
... a to je na ...., no vy víte co. Svítí sluníčko a pozejtří Vánoce, to je úroveň. Všechno je prostě špatně! Po Silvestru hned lyžák, no to bude mrtvejch. Aspoň se něčemu zasměju.
Medvědi okupujou svět, kterej se zbláznil a to je na double ....., vy víte co. Jsou zlí, zákeřní snad ještě horší než brokolice. Jediná jistota je v dnešní době Bagr, teda jen pokud je kulatej a pokud vás před tím nepřejel velkej oranžovej autobus, že jo?
Medvědi by neměli žrát mrkev, prostě ne. Nedělá jim to dobře a lidem taky. Ostatně oni medvědi mají špatný vliv na člověka... tak špatný až hrůza. Někdo to musí zarazit, nějakej medvědobíjce. Hlásí se někdo?
Je to bída, medvěd zůstáva neporažen, se svou mrkví si dál klestí cestu možná i něčím jiným než- li jen lesem, třeba srdcem, nebo mozkem, kde zanechává obří paseku. Paseku v podobě žélé, možná pudinku, ale to je jiná.
Ani já nemůžu být medvědobíjce, ale dokázala jsem něco jiného, ale to uvidíte za chvíli.
No nic, snad už jen, to je pro tebe Ardhes!

Balada o brokolici

16. listopadu 2011 v 21:42 | Tarumipu |  Tarumipu

Balada o brokolici


A všechno vybouchlo...

28. září 2011 v 17:00 | Tarumipu |  Families
Pozor spoiler! : následující článek se tak nějak sobecky zaobírá především samotnou Tarumipu a její rodinou. Ostatní postavy budou vytvářet pouze "křoví", všem se předem omlouvám, ale z důvodu nedostatku času a nastoleného egocentrického období mé osoby to nebude jinak. A tečka.

"To je hrozný, všude všechno vybuchuje. Zvlášť jaderný elektrárny a ke všemu ještě ty neznámý plyny,... kam to jen spěje?" prohlásila u stolu Tarumipu a odhodila noviny, ve kterých si ještě před chvilkou četla. Ono poslední dobou, všechno Tarumipu tak nějak odhazovala. "Žjéééjv, fňuk, fňuk..." Bublinka stál před ledničkou a zase bulel. "Co mu je? A já myslela, že už ho to přešlo." tázala se Elm když dorazila do kuchyně. Poslední dobou zůstávala Elm jedinou normální osobou v Oapanu a měla neskonale dobrý vliv na Jukičiny děti, především na Pupajse. Naučila ho to tiž mluvit, no vrámci možností, Pupajse totiž naučila morseovku, kterou nikdo krom těch dvou neovládl. "K- kdýýž fňuk, fňůůůk, mě příípomínáááá fňůůk, Jůůůkííkoo." cedil přes nudle u nosu a napůl vypadlou protézu Bublinka. Vážně mu zase začalo hrabat...

Nechaly jsme Bublinku fňukat před ledničkou a odebraly jsme se do haly. "Hele jak to máš teď vůbec s Berušákem?" zeptala jsem se Elm, která se při vyřčení dotazu poněkud naježila, ale bylo to velice špatně poznat, protože nebyla tak chlupatá jako Piškot. "Nijak, bydlí na balkóně." procedila Elm, která neměla s Berušákem ani trochu slitování, čemuž jsem se nedivila. Berušák byl na balkóně docela spokojen, až na prudké ochlazení, které v Oapanu nastalo. "Fíííí- áááá, ma- mam- ííí, Be- ber- ušá- ák opp- úús- tíííl bab- kó-ooo- n." řvaly na Elm malá Mia a Perenela, které sjížděly schody v pekáči na vaření. Říkala jsem, že Elm má dobrý vliv na Jukičiny děti? Tak mezi ně nepočítejte tydle dvě. A za nima už hupsal po schodech Berušák, v jedné ruce černý igelitový pytel a v druhé vidličku. "Vrátí, on se vrátíí!! Hehehehehe" řval na celé schodiště a smál se jako úplnej idiot/ psychopat s jeho chrochtavým podtónem. Jo, Elm je jediná normální.

Tohle už je vážně na hlavu, asi seberu Atomiku a Kasumikou a odjedeme zase do Ubungy. To bude lejlepší řešení. "Póštá!!!" zařval na nás z plna Bublinka ikdyž stál hned vedle nás. Byly tam dva dopisy a jeden telegraf. On někdo ještě používá dopisy? Jeden byl pro mě a druhý pro Bublinku... ano pro Bublinku a tak ho chytnul dášlí bulící zachvat. Chňapla jsem po svém dopisu, než mi ho totálně Bublinka rozmočí svými keňáry.

Ahoj mami,
vím jak ti zaleží na tvé elektrárně, ale já to musel udělat... *Bože, snad ji ten pitomec nevyhodil do vzduchu!?!* Já jsem ti ji ukradl a celý Kcal s ní! *cože?... O.o" *
S pozdravem tvůj syn

"On mi ukradl moji elektrárnu!?! Jak to mohl udělat..." a během té doby co já jsem upadala do stále hlubší apatie, mi Bublinka, Elm a Berušák vedle ní ukradli onen dopis. "Ta máš syna???" zařvali všichni naráz a niž by jim docvaklo a začli řešit mnohem vážnější fakt. A to ten, že mi ukradl elektrárnu.

"Co se píše v tom telegafu?" zeptal se najednou Berušák, který stále držel pytel i vidličku. Elm vzala zažloutlý proužek papíru a četla: "Ja stop prijedu stop Ja stop se stop vratim stop" "Hehehehe, já vám to říkalo, hehehehehe!!" řval na nás Berušák s očima na vrch hlavy a poskakoval kolem nás, až z toho zakop. Dobře mu tak... "Od koho je ten telegraf?" zeptala jsem se. "Od nějakýho, fyziologa a doktora přes trávení a prej z Ruska." špitla Elm, ale to už bylo na Bublinku moc a v mdlobách se svalil na zem. "Otevřeme ten jeho dopis?" zeptala se spiklenecky Elm. Ani nečekala na mou odpověď a už četla.

Ahoj Bublinko, možná i děti,
pokud vás ještě Berušák nesežral. Taky si všímáte jak všechno poslední dobou vybuchuje? To je nádherné vid´te, jako když jsi byl Bublinko mladý... On byl mladý? Nevěřícně jsme se na něj s Elm podívaly... Myslím, že tohle už musí taky konečně bouchnout. Já nejsem po smrti, ano opravdu jsem se neuškvařila v té vířivce, a mrzí mě, že mě Bublinko přirovnáváš k ledničce. Já jsem...

A dál jsme to nepřečetli, protože se to rozpíjelo v Bublinkových keňárech...

Kam dál